Dnes si Hynek uzurpoval skoro dvacet minut, aby nám demonstroval jak nahradit promises reaktivním programováním v NodeJS.
I Filip, který jinak rýpe do všeho, sledoval výklad téměř bez dechu. Zkusím tedy Hynkovu přednášku převyprávět i vám.
Callback metody, které komplikovaly Javascriptový kód už jsou dávno za zenitem. Najdete je možná v JQuery, ale NodeJS i AngularJS už dávno pro asynchronní volání používají promises. Pokud nevíte, na co promises jsou, tak vítám do 21. století a doporučuju třeba tenhle článek.
Anebo možná ne. Vypadá to, že i nad promises se začínají stahovat mračna. Standard ES6 totiž obsahuje tzv. generátory a klíčové slovo yield, což umožňuje použít reaktivní programování. Jeho použitím se dají zjednodušit některé use-cases a vyhnout se použití promises.
Hynek nám to vysvětlil na příkladu unit testu. Následující kus kódu by mohl být třeba ze systému na prodej bannerové reklamy:
I když je kód super jednoduchý a dobře okomentovaný, stejně je tam těch promises prostě moc. Dá se v tom možná vyznat, ale je to spousta boilerplate kódu a čitelnost trpí.
S použitím (zneužitím?) generátorů a couroutine z knihovny Bluebird se dostaneme k mnohem čitelnějšímu kódu:
Jak to funguje? Všimněte si, že celý test je napsán jako generátorová funkce (to je to function*). A obalen voláním couroutine (to je to co()).
Tady je potřeba malou odbočku – jak fungují generátory? Generátor je ze strany konzumenta klasický iterátor. Na každé volání funkce next() se vrátí jedna hodnota. Ze strany producenta se používá klíčové slovo yield, což je takový malý return. Vrátí další hodnotu v pořadí a "uspí" provádění funkce, dokud není zavolán znovu next().
A právě tohle uspání je tady zneužito. Každé volání next()/yield vrátí jednu promise, na kterou se v obalovací funkci počká a pak se zavolá znovu next(). Zajímavé, co?
Samozřejmě, že promises umožňují i jiné hrátky, jako třeba Promises.all(), které generátory nahradit nedokáží. Ale pro popsaný příklad sekvenčního volání jde o elegantní náhradu.
Takže promises se zatím o své místo na slunci bát nemusí.
I Filip, který jinak rýpe do všeho, sledoval výklad téměř bez dechu. Zkusím tedy Hynkovu přednášku převyprávět i vám.
Callback metody, které komplikovaly Javascriptový kód už jsou dávno za zenitem. Najdete je možná v JQuery, ale NodeJS i AngularJS už dávno pro asynchronní volání používají promises. Pokud nevíte, na co promises jsou, tak vítám do 21. století a doporučuju třeba tenhle článek.
 |
| (c) http://www.gratisography.com |
Hynek nám to vysvětlil na příkladu unit testu. Následující kus kódu by mohl být třeba ze systému na prodej bannerové reklamy:
I když je kód super jednoduchý a dobře okomentovaný, stejně je tam těch promises prostě moc. Dá se v tom možná vyznat, ale je to spousta boilerplate kódu a čitelnost trpí.
S použitím (zneužitím?) generátorů a couroutine z knihovny Bluebird se dostaneme k mnohem čitelnějšímu kódu:
Jak to funguje? Všimněte si, že celý test je napsán jako generátorová funkce (to je to function*). A obalen voláním couroutine (to je to co()).
Tady je potřeba malou odbočku – jak fungují generátory? Generátor je ze strany konzumenta klasický iterátor. Na každé volání funkce next() se vrátí jedna hodnota. Ze strany producenta se používá klíčové slovo yield, což je takový malý return. Vrátí další hodnotu v pořadí a "uspí" provádění funkce, dokud není zavolán znovu next().
A právě tohle uspání je tady zneužito. Každé volání next()/yield vrátí jednu promise, na kterou se v obalovací funkci počká a pak se zavolá znovu next(). Zajímavé, co?
Samozřejmě, že promises umožňují i jiné hrátky, jako třeba Promises.all(), které generátory nahradit nedokáží. Ale pro popsaný příklad sekvenčního volání jde o elegantní náhradu.
Takže promises se zatím o své místo na slunci bát nemusí.