Už jste si možná na našem twitteru všimli, že i letos jsme se jako tradičně vydali na výroční výjezdní zasedání zvané Fraga-akce, tentokrát na chalupu Maršovku ukrytou v malebném Horním Maršově v Krkonoších. Podle všech zkušeností a očekávání se mělo jednat o intenzivní a nabitou akci plnou sportovních, turistických, kulinářských, kulturních i jiných zážitků.
Jelikož nám počasí přálo, sešli jsme se ve čtvrtek po poledni u autobusu příjemně natěšení a po krátkém rozehřátí jsme v autobusu zaujali pozice na legendární zadní pětce a v jejím blízkém okolí vybaveni denním tiskem, pitným režimem a domácím moučníkem.
Měli jsme zájem se ihned seznamovat s našimi spolucestujícími, ale štěstí nám příliš nepřálo, takže jsme se raději soustředili na vhodné načasování technologické pauzy. Nakonec jsme zařadili dvě, obě proběhly bez ztráty kytičky a i přes to, že se nás pan řidič snažil za jízdy vysypat otevřenými zadními dveřmi ven, jsme s drobným zpožděním po 16. hodině úspěšně dorazili na útulnou ubikaci.
Okamžitě jsme se vydali prozkoumávat terén, našli jsme masnu, sýrárnu, koloniál i několik zajímavě vypadajících osvěžoven. V jedné z nich jsme u brzké večeře čekali na opozdilce na rychlých jednostopých bestiích a naplánovali večerní zábavné pásmo sestávající se z bojové výpravy do lesa a poslechu šlágrů rozličného stáří, žánrů i kvality...
Na druhý den nás čekala ta nejvyšší turistická atrakce v České republice, totiž pivovar na Luční boudě vařící pivo Paroháč. Po adrenalinové vsuvce na bobové dráze v Peci jsme úspěšně překonali i překážející vrchol Sněžky, kde jsme se pokochali výhledem zejména na Polky a přes Slezský dům se silnější část skupiny na Luční boudu skutečně podívala. Všichni jsme se pak opět setkali v Obřím sedle a své kroky nasměřovali k další místní zábavě, totiž Boudě pod Sněžkou. Ti největší turisté se ještě zastavili v architektonickém pekle hotelu Horizont a pak už jsme skoro nočním autobusem zamířili zpátky na základnu, pěkně k hořícímu krbu, na degustaci sýrů a sympaticky orosené pivko ze džbánku.
V sobotu byl program otevřený a po vykulení z pelíšků jsme celé ráno a dopoledne vyhlíželi déšť. Odvážnější a odolnější členové vyrazili prozkoumat nedaleké jeskyně a světě div se, nezmokli. Pojali jsme tedy nápad, že vyrazíme na výlet o něco delší a autobusem se odvezli do Velké Úpy, odkud jsme po příjemném obědě v Pensionu Modřín, kde nás na rozdíl od jiných borců přijali s otevřenou náručí, vystoupali lanovkou na Portášky. No, a tam začalo pršet. Na hřebenech se tak rozpoutala věru módní přehlídka bund, pláštěnek a jiného ochranného vybavení. Naštěstí nás nečekala štreka nijak daleká, ale i tak jsme na autobusovou zastávku dorazili slušně zavlhlí a prokřehlí.
Po rychlém přesunu a osušení jsme tak znovu rozdělali oheň a někteří vyrazili na lekce ve hře v šipky od místního přeborníka a výčepáka v Hostinci Pod Starou horou, pana Milana. Zbytek mezitím připravil kulturní program a drobné občerstvení, jehož hlavním tahákem byly grilované hermelíny.
V neděli už nás čekal jen drobný úklid a hurá zase zpátky do Prahy. Všichni jsme se vrátili vcelku, škody na majetku jsme taky žádné nezanechali, skoro to vypadá že dostáváme rozum! No, to teda uvidíme příště...
Jelikož nám počasí přálo, sešli jsme se ve čtvrtek po poledni u autobusu příjemně natěšení a po krátkém rozehřátí jsme v autobusu zaujali pozice na legendární zadní pětce a v jejím blízkém okolí vybaveni denním tiskem, pitným režimem a domácím moučníkem.
 |
| Takhle nějak si představujeme pečení v polních podmínkách. |
Okamžitě jsme se vydali prozkoumávat terén, našli jsme masnu, sýrárnu, koloniál i několik zajímavě vypadajících osvěžoven. V jedné z nich jsme u brzké večeře čekali na opozdilce na rychlých jednostopých bestiích a naplánovali večerní zábavné pásmo sestávající se z bojové výpravy do lesa a poslechu šlágrů rozličného stáří, žánrů i kvality...
Poznáváme hřebeny
Na druhý den nás čekala ta nejvyšší turistická atrakce v České republice, totiž pivovar na Luční boudě vařící pivo Paroháč. Po adrenalinové vsuvce na bobové dráze v Peci jsme úspěšně překonali i překážející vrchol Sněžky, kde jsme se pokochali výhledem zejména na Polky a přes Slezský dům se silnější část skupiny na Luční boudu skutečně podívala. Všichni jsme se pak opět setkali v Obřím sedle a své kroky nasměřovali k další místní zábavě, totiž Boudě pod Sněžkou. Ti největší turisté se ještě zastavili v architektonickém pekle hotelu Horizont a pak už jsme skoro nočním autobusem zamířili zpátky na základnu, pěkně k hořícímu krbu, na degustaci sýrů a sympaticky orosené pivko ze džbánku.
 |
| Nadčasový zábavní sál v Horizontu včetně pana pouštěče |
V sobotu byl program otevřený a po vykulení z pelíšků jsme celé ráno a dopoledne vyhlíželi déšť. Odvážnější a odolnější členové vyrazili prozkoumat nedaleké jeskyně a světě div se, nezmokli. Pojali jsme tedy nápad, že vyrazíme na výlet o něco delší a autobusem se odvezli do Velké Úpy, odkud jsme po příjemném obědě v Pensionu Modřín, kde nás na rozdíl od jiných borců přijali s otevřenou náručí, vystoupali lanovkou na Portášky. No, a tam začalo pršet. Na hřebenech se tak rozpoutala věru módní přehlídka bund, pláštěnek a jiného ochranného vybavení. Naštěstí nás nečekala štreka nijak daleká, ale i tak jsme na autobusovou zastávku dorazili slušně zavlhlí a prokřehlí.
 |
| Výhled jako z propagačního materiálu výrobce mlhostrojů |
Po rychlém přesunu a osušení jsme tak znovu rozdělali oheň a někteří vyrazili na lekce ve hře v šipky od místního přeborníka a výčepáka v Hostinci Pod Starou horou, pana Milana. Zbytek mezitím připravil kulturní program a drobné občerstvení, jehož hlavním tahákem byly grilované hermelíny.
V neděli už nás čekal jen drobný úklid a hurá zase zpátky do Prahy. Všichni jsme se vrátili vcelku, škody na majetku jsme taky žádné nezanechali, skoro to vypadá že dostáváme rozum! No, to teda uvidíme příště...